Část viny na šikaně nesou vždy rodiče agresivního dítěte, říká speciální pedagog Zdeněk Martínek

Šikana na tuzemských školách patří mezi nejpalčivější problémy dnešní doby. Jak zabránit, aby děti ubližovaly svým spolužákům? Ptáme se v pořadu Narovinu, který připravila Kristina Lamperová
Šikany na školách přibývá. Potvrzují to policejní statistiky, ale i samotné školy. Poslední případ na Vysočině je z humpolecké základní školy Hálkova. Podíváme-li se na fenomén šikany očima speciálního pedagoga, tak vinu nesou kromě dítěte jeho rodiče. „Každé dítě by od svého rodiče mělo dostávat jasné mantinely,“ řekl Českému rozhlasu Zdeněk Martínek s tím, že se tak často neděje.
K navyšování počtu případů napomáhají také nové technologie, se kterými jde ruku v ruce kyberšikana.
Vzpomenutý případ v Humpolci nikdo z úřadů ani policie nechce komentovat. Stalo se to v deváté třídě základní školy. V sousedním Pelhřimově také na základní škole dostalo pět dětí z druhé třídy ředitelskou důtku.
Stát rozdělí miliony krajům
Po medializovaném případu z pražských Malešic, kde po údajné šikaně zemřela učitelka, má resort školství svůj plán - snížení trestní odpovědnosti dětí, vyšší kázeňské tresty a také tresty pro vedení škol, které o šikaně vědělo a nic s ní nedělalo. Kraje dostanou na boj s třídním terorem asi 35 milionů korun.
Případ z gymnázia
Se šikanou se dnes a denně setkávají také policisté, kteří případy řeší bez ohledu na věk pachatelů. Kamila Lindauerová, komisařka z oddělení pro mravnost a mládež vzpomíná na případ z primy reálného gymnázia. „Malí primáni nastoupili do školy, byli tam asi dva týdny. Jeden chlapec, přestože nebyl ničím výrazný, byl to dobře vychovaný, inteligentní a nijak nezakřiknutý, se stal obětí šikany. Znelíbil se třem agresorům, kteří ho nejprve zavřeli na záchod a chtěli pustit za padesát korun. To je vydírání. Pak ho zamkli, což je omezování osobní svobody. Ten chlapec se z toho ale šalamounsky dostal. Pak ho ale prohodili dubovou prosklenou skříní. Agresory jsme nakonec stíhali a byli potrestáni.“
Kultivovaný vs. přímý agresor
Doktor Zdeněk Martínek pracuje v Pedagogicko-psychologické poradně Pelhřimov a svou práci dělá 25 let. Za tu dobu se mnohokrát setkal se šikanou.
Agresory dělí do dvou skupin – na kultivované a přímé. Kultivovaný agresor působí dojmem šedé eminence. Zpravidla jde o sebevědomé dítě, které ale k samotné realizaci šikany využívá jiných. „A když se pak vyšetřuje ten případ, tak ony řeknou: já nic, to ti druzí,“ dodává Martínek.
Přímý agresor je dítě, které chce mít za každou cenu slovo, vyžaduje respekt. „A sami si vytipují slabší jedince, po kterých pak tvrdě jdu.“
Základ je v rodině, pokračuje speciální pedagog Zdeněk Martínek
Školní šikana se sice odehrává v budově školy, popřípadě v její blízkosti, podle doktora Martínka je ale základ všeho doma, v rodině. „Za celou praxi jsem se nesetkal s jediným agresorem, kde by v rodině bylo všechno v pořádku. Jsem přesvědčený o tom, že rodina má zásadní vliv na to, jestli se s dítěte stane agresor nebo ne. Každé dítě musí dostávat jasné signály, kam může a kam nemůže.“
Podobné to je podle Zdeňka Martínka se šikanou směrem k učiteli. Kantor je ve třídě sám, žáci mají převahu. „Mnohdy ti učitelé nemají oporu v rodině. Oni si stěžují na to nevychované dítě a rodič to nevychované dítě ještě podpoří,“ dodává Zdeněk Martínek.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Foltýn: Češi nemají rádi svůj stát. Armádě důvěřují proto, že po nich v době míru nic nechce
-
Připomínají mi starou Barcelonu, komentuje kádr PSG po výhře v Lize mistrů Horváth
-
OVĚŘOVNA: Do naší mouky červy nepřidáme, říkají slovenští mlynáři. ‚Není to povinnost,‘ reaguje Komise
-
V Rusku se v krátké době zřítily dva mosty, způsobily vlakové nehody. Moskva viní ‚vnější síly‘