Zamyšlení Leo Pavláta: Kolik je vlastně židovských jazyků?

Dějiny Židů trvají přes tři tisíce let a po většinu této doby Židé žili v rozptýlení mezi národy. Je tak jen přirozené, že starověkou hebrejštinu a aramejštinu v jazyce Židů postupně podle místa jejich pobytu obohatila i mluva zemí, v nichž žili. Podle odborníků tak po vyhnání Židů z jejich historické vlasti po porážce Římany v 1. století vznikly v Evropě a na Blízkém východě četné „židovské jazyky“, i když jiní jazykovědci soudí, že se spíše jednalo o židovský dialekt; takzvanou „judeo“ variantu řeči odlišnou od té, jíž hovořila většinová nežidovská společnost.

Některé z těchto Židy užívaných jazyků již dávno zanikly, jiné přežily dlouhá staletí. Tak tomu bylo od středověku s judeofrancouzštinou, judeokatalánštinou, judeořečtinou stejně jako s četnými variantami judeoitalštiny či jazykem Židů v arabském nebo slovanském prostředí.

Na okraj slovanského prvku možno uvést, že v některých hebrejských rukopisech z českých zemí z 11. až 13. století se ve formě glos vykytují hebrejsky psaná staročeská slova. Dokládá to, že místní Židé znali český jazyk – nazývali ho „jazykem kanaánským“ – a některá česká slova tak byla zachycena dříve v hebrejštině než v češtině.

Židovská řeč – ať již se jednalo o variantu arabskou, slovanskou, francouzskou, katalánskou, řeckou nebo italskou – se i bez čistě židovských výrazů lišila výslovností i slovesnými tvary od mluvy v nežidovském prostředí. Co víc, v psané podobě byly všechny tyto židovské jazyky zachyceny hebrejskou abecedou. Výjimku, ovšem až po mnoha staletích, tvořila jen judoprovensálština a židovská jazyková varianta alsasko-lotrinská; ty se psaly latinkou.

Do současnosti se z někdejších středověkých variant zachovaly v židovském prostředí jen jazyky jidiš a ladino. Ten první se zrodil v prostředí východoevropských Židů, druhý ve středověkém Španělsku. Říká se mu proto též judeošpanělština.

Jak jidiš, tak ladino dnes v židovském světě zažívají svou renesanci, ale určující v něm zůstává hebrejština. Ze starověkého jazyka, který sloužil jen k náboženskému studiu a bohoslužebným účelům, se dočkala znovuzrození se vznikem sionistického hnutí konce 19. a počátku 20. století. Za vytvoření novodobé hebrejštiny, ivritu, přitom Židé vděčí jedinému muži – Eliezeru ben Jehudovi. Původem z Litvy přesídlil ve svých 33 letech do Palestiny s cílem vytvořit z hebrejštiny živý komunikační jazyk. Gramatický systém přejal v zásadě z Bible, samostatně vytvořil moderní slovní zásobu. Dnes, kdy ivritem hovoří milióny lidí, je těžko k uvěření, že v roce 1882 narozený ben Jehudův syn Itamar byl prvním Židem, který byl vychováván výhradně hebrejsky.

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.