Zamyšlení Leo Pavláta: Židé nebyli pasivními obětmi
Polský premiér Mateusz Morawiecki minulý týden veřejně naznačil, že mezi pachatele holokaustu řadí i Židy. A Andrzej Zybertowicz, poradce polského prezidenta Andrzeje Dudy, hovořil již dříve o „zbabělosti Židů během holokaustu“. Komentuje Leo Pavlát.
Oba výroky padly v souvislosti s kritikou Polska za zákon, který se kontroverzně vyrovnává s holokaustem. A oba výroky dokládají, jak nevěcně a přitom urážlivě možno diskutovat o historii.
Ohledně údajné „židovské zbabělosti“ připomeňme jen z území okupovaného Polska několik fakt. V dubnu 1943 došlo k povstání ve varšavském ghettu. V předem ztraceném boji se pár stovek vyhladovělých, pistolemi vyzbrojených Židů, z třetiny žen, postavilo dvěma tisícům německých, ale i ukrajinských, lotyšských a litevských vojáků s pancéřovými vozy, dělostřelectvem, minomety, kulomety. Povstání ve varšavském ghettu je dodnes nejen symbolem válečného hrdinství, ale neméně i nezlomnosti ducha. Jako takové je každý rok celosvětově připomínáno izraelským pamětním Dnem vzpomínky na šoa a hrdinství.
Chce-li někdo hovořit o Židech, kteří prý nacistům a jejich vazalům nekladli odpor, měl by mít na paměti i vzpoury, k nimž došlo přímo ve vyhlazovacích táborech. V jednom z nejstrašnějších z nich, v Treblince, vypuklo povstání v srpnu 1943. Předem zorganizovaná skupina vězňů zde zapálila několik budov, zneškodnila část táborových stráží. Více než třem stům povstalců se podařilo uprchnout a pokud nebyli chyceni a zavražděni, bojovali pak na straně partyzánů. Vyhlazovací tábor Treblinka byl záhy poté nacisty zrušen.
V říjnu 1943 došlo dále k povstání židovských vězňů ve vyhlazovacím táboře Sobibor. Převážně při něm zahynuli, ale tábor již ve své vražedné činnosti nepokračoval. A obdobně v říjnu 1944 vypuklo povstání v Osvětimi, při němž bylo zapáleno jedno ze dvou krematorií. Většina povstalců přišla o život.
V samotném Polsku by bylo možno zmínit i povstání v bialystockém ghettu. V srpnu 1943 zde snaha nacistů deportovat tisíce vězňů do vyhlazovacích táborů narazila na ozbrojený odpor.
A že vůbec mohlo k deportacím Židů docházet? Nacisté na obsazených územích rozpoutali proti Židům za většinového mlčení či přímo podpory domácích obyvatel nevídaný teror. Opravdu udivuje, že si běžné židovské rodiny s dětmi a starými lidmi, jež zpravidla nemohly předpokládat, co je čeká, neopatřily před deportací zbraně? Nepustily se do boje? Je divné, že si milióny Židů, izolovaných od většinové společnosti, nenašly úkryt a nekonspirovaly proti Německu? A na druhé straně: Četní Židé před nacisty uprchli a bojovali pak v armádách protihitlerovské koalice. Celkem se jejich počet odhaduje na více než milión.
Kdo tedy může hovořit o zbabělosti Židů v období holokaustu?
Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
