Není třeba pít čaj po litrech. Můžeme se totiž „přečajovat“

● V čem čaj chystáme a v čem ho servírujeme, je stejně důležité jako čaj samotný. Používají se výrobky z keramiky glazované i neglazované. Tradiční čajové nádobí je z isingské keramiky, která se vyrábí z červené hlíny.
● Tradiční čajová kultura preferuje misky. Jejich kónický tvar totiž napomáhá k rychlejšímu ochlazení čaje. Ovšem ani šálek není nutné zatracovat – je to vlastně taková evropská mutace misky s ouškem.
● Před samotnou přípravou čaje zkontrolujeme čistotu nádobí a náčiní. Pak už nalijeme horkou vodu do čajové konvičky, abychom ji nahřáli.
● Poté horkou vodou z konvičky vlijeme do misek či šálků, abychom nahřáli i je. Do prázdné nahřáté konvičky vsypeme dostatek čaje. Lepší je dát více čaje a louhovat jej kratší dobu než méně čaje a delší výluh mdlé chuti. Množství čaje záleží na jeho typu. Obecné pravidlo zní: čaj musí pokrýt dno konvičky. Konvičku se suchým čajem opět přiklopíme a necháme uvolnit jeho aroma.
● Horkou vodu z nahřátých šálků vlijeme do konvičky s čajem. Tento postup je ideální u čaje zeleného, možná také světlého oolongu. U černého či červeného čaje už by mohla být teplota vody příliš nízká, vodu z šálků tedy vylijeme a čaj v konvici zalijeme čerstvou horkou vodou.
● Některé čaje se hodí pít více v létě, jiné v zimě: za tepla pijeme více bílé a světlé čaje, za chladu tmavé oolongy a černé čaje.
● Základní druhy čaje se dělí podle stupně oxidace. Pokud se čajové listy po sklizni rychle vysuší, oxidace neproběhne a získá se čaj zelený. Čajové lístky zoxidované na 20–80 % tvoří takzvané oolongy, které se podle stupně oxidace dělí ještě na světlé a tmavé. Černý čaj je pak zoxidovaný na 100 %.
● Není třeba pít čaj po litrech. Můžeme se totiž „přečajovat“, začne nás bolet hlava i břicho. K povzbuzení stačí vypít tři až pět misek denně. Čaj také dehydruje a jeho příjem se nepočítá do pitného režimu.

Další informace najdete v internetovém Receptáři na webu www.iReceptar.cz.