Protest proti ropovodu spojil nás všechny. Jedná se o historický moment, říká Žena přinášející naději
Už několik týdnů protestují v severodakotské rezervaci Standing Rock nejenom místní Dakotové, Lakotové a Siouxové, ale také mnoho dalších domorodých kmenů z celých Spojených států. Cílem je zastavit stavbu ropovodu ohrožující podle protestujících jak posvátná místa místních kmenů, tak zemi a krajinu, kterou má ropovod vést. Aktivisté Paula Antoine a Lance Dorian z rezervace Rosebud znějí znepokojeně, ale z jejich hlasů a projevu je cítit, že věří, že právě tato iniciativa může přinést naději.
V čem je podle vás stavba ropovodu vedoucího ze Severní Dakoty do Illinois primárně problematická?
Paula Antoine: I v deklaraci Organizace spojených národů o právech domorodých obyvatel je jasně zakotvena ochrana našeho zdraví a našeho sociálního zabezpečení. Kromě toho každý na této planetě má právo na to mít přístup k čisté vodě a tento ropovod ohrožuje všechno, co jsem právě zmínila. Ropovod, který bude procházet řekou Missouri, může v případě nehody ovlivnit miliony lidí. Už jenom samotné ohrožení zdrojů pitné vody kontaminací hrozí až 17 miliónům lidí, nemluvě o možném zničení říčního a okolního ekosystému.
Protestujete také proti tomu, že by ropovod procházel posvátnými místy a pohřebišti vašeho kmene.
Paula Antoine: Nevadí mi tomu říkat protest, protože my se tu skutečně snažíme ochránit zemi, která byla, a to pozor, federální vládou Spojených států v roce 1848 určena ke správě kmeni Lakotů. A tu půdu jsme zdědili po předcích, kteří tu žili několik tisíc let. Kulturně a spirituálně je pro nás to místo ohromně důležité, proto ho chráníme. Pokud je někde hřbitov, nemůže se na něm něco postavit. Schválně se podívejte, kolik ropovodů vede přes hřbitovy. A proč? Protože k nim lidé mají respekt a považují je za posvátné.
V jakém vztahu je tedy ekologická část problému s tou kulturní?
Paula Antoine: Jedna věc je, že chceme chránit místa, která jsou pro nás kulturně a spiritálně důležitá, stejně, jako jiní lidé ochraňují své kostely a hřbitovy před znesvěcením. Nechceme, aby byli naši předkové rušeni. Naše náboženství nemá kostely, naše náboženství není ani naší životní cestou, protože je to přesně naopak. Naše životní cesta je naším náboženstvím, způsob života, kterým žijeme po tisíce let. Nicméně lidé často nechápou, že celá tato oblast, která dřív byla součástí naší rezervace, je ale stále v hranicích naší ochrany. Takže se nejedná pouze o vodu, jedná se o zemi, o to, co se na ní nachází. Máme na té zemi právo lovit, máme starost o zvířata, která na ní žijí.
Pane Doriane, jak to právě teď vypadá na místě, kde stojí několik vašich protestních táborů? Co se tam v poslední době událo?
Lance Dorian: Na jedno místo, které je obecně považované za kulturní a historickou památku, už pronikly buldozery a celou oblast nenávratně zničily. A to se stalo během jednoho jediného dne. Od té doby, co toto místo zpustošily, se ale už zpět nevrátily. Na tom místě se totiž okamžitě utábořily různé skupiny lidí, kteří ho brání doslova svými vlastními těly. Lidé se tam také hodně modlí, často tam můžete vidět návštěvníky z různých koutů, kteří se tam zastaví, pomodlí se a zase odejdou nebo třeba nechají menší příspěvek.
Myslíte si, že to, co se právě teď děje v Severní Dakotě, může být předzvěst zrodu nějaké nové velké politické či společenské síly vzešlé z celé komunity severoamerických domorodých obyvatel?
Paula Antoine: Toto shromáždení je, co se týče počtu a rozmanitosti různých kmenů, největší za posledních 150 let. Ani samotné lakotské kmeny se dlouho takto nespojily za stejným cílem. Je to vpravdě historický moment. Myslím, že to vysílá jasný signál: je jedno, kterou „indiánskou“ půdu se budete pokoušet narušit, protože reakce přijde ode všech. A zároveň mi díky tomuto setkání přijde, že občas už to není ani tolik o tom ropovodu. Ten nám vlastně naopak dal možnost se sejít a mluvit spolu o tom, co nás trápí, ať už se jedná o klimatické změny, ekologii nebo politické problémy.
Ve svých modlitbách určitě přemýšlíte trochu jinak, ale jak vypadají a budou vypadat konkrétní kroky a cíle, kterých teď chcete dosáhnout?
Lance Dorian: Stížnost, kterou kmen podal proti Dakota Access Pipeline, se může projednávat až dva roky, proto jsme od počátku chtěli na místě zůstat dlouhodobě. Pokud je dokážeme zdržet aspoň do 20. března, vyprší těžební společnosti stavební povolení. Cílem je vlastně stavbu zdržovat, protože každý den, kdy ropovod nestojí a nepumpuje ropu, společnost přichází o peníze. A doufáme, že dosáhneme momentu, kdy to pro ně už přestane být výhodné a od projektu upustí společnost i její investoři.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
