Adam Drda: Pomník "postoloprtským událostem"
V Postoloprtech na Lounsku postřílela v roce 1945 armádní jednotka několik set (možná i víc) německých civilistů. Vojáci dorazili do oblasti v polovině května, aby ji "vyčistili od Němců". Server Aktuálně.cz cituje z archivního dokumentu z vyšetřování v roce 1947 výpověď vojáka Jana Čupka, který dosvědčil, že jakýsi vysoký důstojník tehdy vojsku doporučil: "Závidím vám, máte zde velkou možnost a pamatujte, že dobrý Němec je mrtvý Němec... Čím méně jich přejde přes hranice, tím méně budeme mít nepřátel."
V praxi pak činnost jednotky vypadala podle toho. Byl zřízen internační tábor v kasárnách, do kterého čs. vojáci odvedli muže ve věku od třinácti do pětašedesáti let. Ženy, děti a starce internovali v jiném lágru v bažantnici. Záhy začalo vraždění: v sedmačtyřicátém odkryla vyšetřující komise na různých místech devět masových hrobů, při exhumaci se podařilo identifikoval 763 mrtvých včetně pěti žen a jednoho dítěte. Přesný počet obětí může být více než dvojnásobný. Zmíněné vyšetřování sice ukázalo, jak se postoloprtský masakr odehrál a kdo za něj má odpovědnost, ale případ z politických důvodů skončil do ztracena, tedy bez trestů.
A teď skok v čase o víc než šedesát let: minulý týden ve středu se postoloprtské zastupitelstvo usneslo, že v místě masové vraždy vznikne pomník. Usneslo se napotřetí, po mnoha letech, dvakrát byl návrh zamítnut. Pomník zaplatí radnice, bude na něm nápis v češtině a němčině. Němečtí příbuzní zavražděných rozhodnutí zastupitelstva vítají: označili je za "významný a zodpovědný krok přispívající k trvalému smíření". Ranice je rovněž spokojená, starosta Miroslav Hylák prohlásil o stavbě pomníku na vlastní náklady, že "to je cesta, jak se s těmi událostmi za sebe můžeme vyrovnat."
Co se k tomu dá říct? Za prvé, že se člověk nediví, že Němci jsou spokojeni - je to aspoň něco, aspoň nějaké uctění památky povražděných předků. Za druhé: přesvědčení starosty Hyláka, že stavbou pomníku se s problémem poválečného vraždění obec vyrovnává je přinejmenším udivující. Mohlo by mít jakési odůvodnění, kdyby se radnice k věci postavila čelem, jenže to se nestalo.
Podle původního německého návrhu měl být na pomníku zcela srozumitelný nápis: "Německým obětem postoloprtského masakru z roku 1945". Nejdřív z něj po diskusích na radnici vypadlo slovo "německým", se zdůvodněním, že některé oběti pocházely ze smíšených manželství. Že to bylo zdůvodnění alibistické potvrdil další vývoj debaty. Vypadlo i slovo "masakr" - a bude psáno: "Všem nevinným obětem postoloprtských událostí z května a června 1945."
Znamená to zhruba tolik: radnice měla dobrou vůli postavit pomník, takový, aby z něj jasně vyplývalo, že je určen povražděným Němcům. Ale zároveň to všechno ustrašeně nechtěla říct naplno. Němci z nápisu zmizeli, z masakru se stala nicneříkající "událost". Zato se objevilo upřesnění, že k ní došlo v "květnu a červnu". Takže kdo ví, o co šlo, ten si to přebere, ostatním pomník neřekne skoro nic. Termín "nevinné oběti" pak naznačuje, že některé oběti mohly být vinné, jako by se to dalo poznat bez soudu, k němuž v roce 1945 v Postoloprtech pochopitelně nedošlo.
Jestli takhle vypadá vyrovnání se zločiny minulosti (pardon s "událostmi" minulosti), potěš pámbu. Skoro se zdá, že v Česku se pořád provozuje podobné myšlení, jaké předvedl poslanec Kokeš, člen vyšetřovací komise v roce 1947: jedna věc je vina a zločin, "druhá věc je, jestli by bylo taktické, abychom ventilovali veřejně otázku, ze které zahraničí dělá velkou kampaň proti.. republice, proti naší národní revoluci."
Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století
