Může papež rezignovat? Ale ano!
Ale jistě, papež může odstoupit, není to nic nemožného, píše v magazínu National Catholic Reporter jezuitský vatikanolog Thomas Reese, který působí ve Washingtonu. Reagoval na překvapivé oznámení papeže Benedikta XVI., že 28. února opustí svůj úřad. Pětaosmdesátiletý pontifik uvedl, že cítí tíhu stáří a že mu na řádné vykonávání úřadu nezbývají síly.
„Po opakovaném zpytování vlastního svědomí jsem před Bohem došel k jistotě, že moje síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání petrovského úřadu. Jsem si dobře vědom, že tato služba svou duchovní povahou musí být konána nejenom činy a slovy, ale neméně také utrpením a modlitbou,“ řekl Benedikt během zasedání papežské konzistoře.
Papež svůj krok označil za „rozhodnutí velké důležitosti pro život církve“ a uvedl, že si je vědom jeho závažnosti. Papežův bratr potvrdil, že pontifik odstupuje ze zdravotních důvodů. Jeho lékař mu prý například zakázal delší cestování letadlem, což by papeže v úřadu omezovalo.
Reese v článku píše, že v dějinách podle tradice rezignovalo deset papežů, ale historické důkazy jsou v některých případech sporné. Posledním, který odstoupil, byl na Kostnickém koncilu v roce 1415 Řehoř XII., který tím ukončil schizma v západní církvi. Nejznámější je ovšem rezignace Celestýna V. v roce 1294, protože Dante jej umístil do svého pekla.
V moderní době se vžilo pojetí, že dobrovolný odchod papeže je nemyslitelný. Pavel VI. pronesl slavný výrok, podle něhož přece není možné rezignovat na „otcovství“. Bál se také, že by mohl vytvořit precedens a pontifikové by mohli odcházet pod tlakem některých církevních frakcí a zájmových skupin. Kanonický zákoník z roku 1917 však definoval způsob, jakým může papež odejít. Předpisy pak upravili Pavel VI. v roce 1975 a Jan Pavel II. v roce 1996. Poslední jmenovaný tajně obeslal kardinálské kolegium v roce 1989 a 1994 dvěma dopisy, v nichž pro případ neléčitelné nemoci nabídl svůj odchod. Nakonec však setrval až do konce.
Jinak se má podle magazínu za to, že z čela církve dobrovolně odešli Klement I. v roce 101, který tak učinil, aby zabránil schizmatu. Později se na papežský stolec vrátil. Papež Pontian byl sesazen v roce 235 a poslán za Thraxova pronásledování do dolů na Sardinii. Dalším byl, ten je ale nejspíše fiktivní středověkou postavou. Měl údajně obdržet nebeský pokyn, aby rezignoval.
Papež Marcellinus „padl“ v roce 304 za císaře Diokleciána, protože se odmítl klanět pohanským bohům. Martin I. byl poslán v roce 655 do vyhnanství na Krymu. Benedikta V. v roce 964 sesadil císař Ota I. Benedikt IX. v roce 1045 prodal papežský úřad svému kmotru Řehoři VI., a ten byl za toto kupčení rovněž zbaven úřadu náměstka Kristova. Zmíněný Celestýn V. odešel jako osmdesátiletý roku 1294 pod tlakem povinností úřadu, ale stejně byl uvězněn svým nástupcem.
Řehoř XII odešel v roce upálení Jana Husa, a o dva roky později vzešel z konkláve jeho nástupce. National Catholic Reporter připomíná, že Benedikt XVI. hovořil o předčasném odchodu z funkce víckrát v minulosti.
