Zapomenutý reformátor - Joseph von Sonnenfels o občanské neposlušnosti
Původně se jmenoval Perlin. Jeho tatínek, mikulovský rabín, s celou rodinou se do Mikulova přistěhoval z Branibor, si v souvislosti s osvícenským absolutismem, jenž zachvátil jak jeho původní vlast, Prusko, tak i rakouské mocnářství, položil otázku, zda je to dobré pro Židy, anebo zda to naopak bude zlé pro Židy. Musel uznat, hlavně když Marii Terezii vystřídal její syn Josef, že to dobré pro Židy bude. Jenže ne vždy to, co je dobré pro Židy, musí nutně být dobré, protože i to dobré se nakonec může pro Židy proměnit ve zlé. Však je znáte! Takový byl jejich pochybovačný svět a takový je dodnes i náš svět.
Ctihodný mikulovský rabín Lipman Perlin nenechal nic náhodě a nechal se s celou rodinou, i se synem Josífkem, o kterém tu bude řeč jako o svobodném pánu von Sonnenfels, z prosluněného skaliska, pokřtít. Z Perlina se stal Wiener, česky Vídeňský, ale také Vídeňan či Vídeňák, a malý Josífek, původně Perlin, nyní Vídeňan, se ve Vídni nechal zapsat na univerzitu, aby zde vystudoval práva. Ostatně, proč by se ausgerechnet křesťan Vídeňan, nadto křesťan katolický, nenechal zapsat na práva, když oni… taky mohou!
Zázrační mikulovští rabíni, ti živí nad tím vším zdvihali pohoršeně obočí, ti mrtví, po pravici boží samozřejmě, zachmuřeně mručeli „Nonono…!“ Ostatně, proč by byli neměli zachmuřeně mručet „Nonono…!“, když to zřejmě pro Židy dobré nebylo. Ale jak už to na světě chodí, co se původně jevilo jako nedobré pro Židy, nutně se jako zlé nemusí projevit. Alespoň v případě Josepha von Sonnenfels, zatím Josífka Vídeňana.
Malý Josífek se stal doktorem práv. Přesvědčen, že osvícenství, které v jeho době probublávalo všemi jejími údy z pokroku natěšené společnosti, je dobré pro Židy, se jako vůbec první občan rakouské monarchie pustil do studií politických věd. Pilně si četl v současnících, v Rousseauovi a Montesquieovi, aby inspirován prvním pro císaře Josefa II. rozpracoval teorii společenské smlouvy a z druhého aby pro něho převzal koncept vlády zákona jako základ osvícené monarchie, odmítnuv předtím demokracii.
V demokracii nenacházel než tyranii většiny, většinou nemoudré, nepřemýšlivé, zato krvežíznivé. Francouzská revoluce, její rok 1793, ho v postoji jen utvrdil. Monarchie se mu stala ideálem. Avšak jen ta, svoji existenci zakládající na zákoně, platném i pro panovníka. Stát varoval předtím, aby porušoval vlastní zákony. Takový stát pracuje na vlastním úpadku, nemá proto právo na existenci. Nepřímo tak nechal zrodit myšlenku občanské neposlušnosti.
Když na vídeňské univerzitě otevírali katedru politických věd, stal se Josífek jejím profesorem. Už ne jako Wiener, ale jako Joseph von Sonnenfels. Jako dvorní rada pro otázky nově koncipované státní správy. Panovníka přesvědčil, že je dobré nejen pro Židy sjednotit trestní právo a všem jím měřit stejně. Dokázal ho přimět, aby zrušil mučení. Mučení z hlediska kriminalistického bylo podle něho metodou neúčinnou a zavádějící. Panovník inspirován bratrem vévodou toskánským Leopoldem jako bonus přidal i zrušení trestu smrti.
Pak že konverze ke křesťanství není dobrá pro Židy! Kdopak ale ví…?
